Přestože o něm mluvíme jako o jednom ostrovu, ve skutečnosti je Zanzibar souostroví skládající se z mnoha ostrůvků na dohled africkému pobřeží. Největší z nich jsou Unguja (to je právě náš Zanzibar) s rozlohou 1 658 kilometrů čtverečních (asi třikrát víc než Praha) a severně ležící Pemba. Jižně se rozkládající ostrov s podivuhodným názvem Mafia mezi ně nepatří.
Přestože většina obyvatel Zanzibaru vyznává islám, nemluví se tady moc arabsky, ale především svahilštinou. Hojně se využívá i v pevninské Tanzanii a v Keni či Ugandě. Druhou oficiální řečí ostrova je angličtina, především v turistických centrech se dorozumíte i dalšími evropskými jazyky jako italštinou a francouzštinou.
V jediném národním parku na ostrově – Jozani Forest – žije opice gueréza zanzibarská (Piliocolobus kirkii). Původně ji vědci považovali za poddruh široce rozšířené guerézy červené, ovšem další výzkum v ní rozluštil starobylou formu stojící na počátku vývoje celého rodu. Počty guerézy zanzibarské se odhadují maximálně na 3 tisíce kusů.
Čím si Changuu vysloužil svůj nelichotivý název „Vězeňský ostrov“? Arabové ho původně využívali k zajištění vzbouřených otroků, vězení vybudované později Brity sloužilo spíše pro separaci nakažených žlutou horečkou. Ani tato funkce mu nevydržela dlouho a brzy sem začali jezdit návštěvníci obdivovat romantiku místa a populaci želvy obrovské (importované ze Seychel).
Kdo chce poznat skutečnou historii Zanzibaru, musí se vypravit do bývalého hlavního města Kizimkazi. Zdejší zřícenina mešity Shirazi Dimbani údajně pocházejí z roku 1107, kdy ji postavili osadníci z Persie. Jedná se o jednu z nejstarších islámských staveb ve východní Africe. Podobný význam má pro křesťanskou menšinu katedrála ve Stone Town.
K rovníku to je ze Zanzibaru pouhých 750 kilometrů vzdušnou čarou, proto se zde den a noc střídají s takřka železnou pravidelností vždy po 12 hodinách. Slunce na Zanzibaru zkrátka vychází a zapadá pořád ve stejný čas – na nějakou minutku sem tam nehleďte. V létě či v zimě, svůj program si můžete dopředu hezky naplánovat.
Zanzibar se občas, díky pěstování muškátového oříšku, skořice a černého pepře, označuje jako „ostrov koření“. Prim však hraje hřebíček, vždyť Zanzibar byl až do poloviny 70. let minulého století jeho největším světovým vývozcem. Získává se z nerozvitých květních poupat tropického stromu hřebíčkovec kořenný (Syzygium aromaticum). Turisté dokonce můžou absolvovat „spice tour“ spojenou s prohlídkou farmy, kde se koření produkuje.
Stejně jako se můžete spolehnout na stejnou délku dne a noci, nezklame vás na Zanzibaru ani počasí. Takřka po celý rok svítí horké slunce s oblohou prakticky bez mráčku. Výjimku tvoří dvojice období dešťů. První (dlouhé) probíhá mezi březnem a květnem, druhé (krátké) vládne zanzibarskému klimatu v listopadu a prosinci.
Možná si to ani neuvědomujeme, ale Zanzibar se skrývá v názvu státu Tanzanie. Jak k tomu došlo? Roku 1499 se na ostrově vylodil Vasco da Gama a Portugalsko tu vybudovalo obchodní stanici. Od 17. století vládl Zanzibaru ománský sultán, od konce 19. století do vyhlášení samostatnosti roku 1963 tvořil součást Britské říše. Jméno získal nový stát spojením prvních slabik z názvů Tanganika a Zanzibar: TanZANie.
Dne 5. září 1946 se v zanzibarském Stone Townu narodil Farrokh Bulsara. Nic vám to jméno neříká? Možná ho budete znát spíše jako Freddieho Mercuryho, lídra kapely Queen a jednoho z nejslavnějších hudebníků historie. Na různých místech v okolí Stone Townu, zvláště v oblasti Shangani, kde vyrůstal, najdete na proslulého ostrovního rodáka řadu upomínek.
Pouhých 38 minut trvala válka mezi Velkou Británií a sultánem Khalidem o Zanzibar v srpnu 1896. Boje vypukly v 9 hodin ráno poté, co Khalid odmítl vyklidit královský palác, a rychle skončily jeho zničením britskou artilerií. I tak krátká válka za sebou zanechala na 5 stovek obětí, především na straně sultána.
Až v roce 2003 se poprvé podařilo vyfotografovat ženetku zanzibarskou (Genetta servalina archeri). Tato vzácná cibetkovitá šelma žijící pouze na Zanzibaru se vyznačuje černými a světlými pruhy na dlouhém ocasu a černými skvrnami na žlutohnědé srsti. Další fešák, levhart zanzibarský, se bohužel již považuje za téměř vyhynulý druh.
Od roku 1856 vystřídal Zanzibar 6 různých variant národní vlajky. Na současné verzi, staré pouhých 15 let, doplňuje modrý, černý a zelený vodorovný pruh vlajka Tanzanie v levém horním rohu. Do roku 2005 sdílel Zanzibar tanzanskou vlajku, před rokem 1964 byla jeho vlajka stejná jako dnešní verze, ale bez tanzanské vlajky v rohu.
Nejvyšší a největší budova Stone Townu se nazývá The House of Wonders (Dům zázraků) a představuje jednu z jeho dominant. Přestože nedosahuje ani výšky 100 metů, patří k nejvyšším stavbám celého Zanzibaru. Nachází se v malém, avšak populárním parku Forodhani u břehů oceánu mezi areálem staré pevnosti a Sultánovým palácem. V současnosti v něm sídlí Muzeum historie a kultury Zanzibaru a svahilského pobřeží.
Zanzibar – a především Stone Town – doslova překypuje dřevěnými řezbami na domovních dveřích. Navzájem se od sebe decentně liší svým designem a navíc odrážejí sociální status, etnický původ i náboženské vyznání jejich majitelů. Také tyto dveře, považované za nejvýraznější v celé východní Africe, přispěly k zařazení města na seznam UNESCO.
K hlavním tahákům ostrova patří procházka úzkými uličkami Stone Townu. Nejznámější lokalita Zanzibaru láká turisty trhy s kořením, starými kamennými budovami, originální architekturou a bohatým kulturním životem. I z předcházejících odstavců by se mohlo zdát, že se jedná také o hlavní město, avšak tento statut náleží Zanzibaru City, jehož nejzápadnější čtvrť „Kamenné město“ vytváří.
Láká vás Zanzibar a už dlouho ho máte ve vašem cestovatelském hledáčku? Vyberte si jeden z našich skvělých zájezdů.
Líbí se vám náš článek? Sdílejte ho na sociálních sítích a buďte také inspirací pro ostatní!