Celková rozloha Kanárských ostrovů činí 7 493 kilometrů čtverečních. Největší plochu z nich má turistický ráj Tenerife (2 034 kilometrů čtverečních), turisté si oblíbili i Fuerteventuru či Gran Canarii. Nejmenším obydleným ostrovem souostroví je ovšem malebná La Graciosa (29 kilometrů čtverečních). K její kráse přispívá minimum turistů, absence automobilové dopravy a ochrana krajiny formou přírodního parku.
Plných 3 718 metrů dělá z Pico del Teide nejvyšší horu Tenerife, Kanárských ostrovů i Španělska. Vévodí národnímu parku stejného jména a kousek pod její vrchol vás vyveze kabinová lanovka. Výhledy ze sluneční terasy u horní stanice jsou skutečně impozantní. Stejně úchvatnou podívanou nabízí Los Gigantes, největší útesy souostroví. Atlantský oceán se o ně tříští také na Tenerife. Vypínají se do výšky 800 metrů a prohlédnout si je můžete z výletní lodě nebo z horské silničky.
O tom, že Kanárské ostrovy jsou sopečného původu, nás přesvědčí hned několik důkazů. Poslední erupce na ostrovech proběhla v roce 1971 na La Palmě u obce Fuencaliente, což ostatně v překladu znamená „horký pramen“. Odborníci však mají celou oblast pod kontrolou a není se čeho obávat. Právě naopak – sopečná krajina národního parku Timanfaya na Lanzarote patří k největším turistickým lákadlům ostrova. Zatímco vulkány v parku neuchvátí rozměry jako spíše svým množstvím, největší kráter Kanárských ostrovů, giganta jménem Caldera de Taburiente na La Palmě, si prohlédnete nejlépe z letadla.
Sopečná činnost stála také za vznikem nejrozsáhlejšího jeskynního systému Kanárských ostrovů. Jeskyni Cueva de los Verdes, provrtávající se podzemím Lanzarote v délce 7 kilometrů, stvořily erupce vulkánu Corona před 3 tisícovkami let. V minulých staletích se v ní před útoky bukanýrů ukrývali domorodci, dnes si ji za zvuků sakrální hudby může v klidu prohlédnout kdokoliv. Zvláštní pozornosti se těší především podzemní prostora Jameos del Agua, kterou slavný rodák César Manrique upravil do podoby jedinečného koncertního sálu s umělým bazénem, jezírkem a restauracemi.
Vzhledem k vulkanické historii Kanárských ostrovů na nich nepřekvapuje chudší flóra, což ovšem neznamená, že vegetace zcela chybí. Z omylu vás vyvede například okolí vísky Haría na Lanzarote, kde se ve Valle de las Mil Palmeras (Údolí tisíce palem) koncentruje nejvíce palem na ostrovech. Největší počet kaktusů vás čeká v kaktusové zahradě Jardin de Cactus de Lanzarote. Tvoří součást kaktusových plantáží mezi lanzarotskými obcemi Guatiza a Mala, ve kterých se pěstují tisíce opuncií. A nejlepší doutníky, vyhlášené kanárské puros palmeros, vyrábějí z místního kvalitního tabáku v městečku Breña Alta na La Palmě.
Nejhodnotnější místa Kanárských ostrovů samozřejmě na svůj seznam světového dědictví zařadila organizace UNESCO. Jedná se o národní park Garajonay na ostrově La Gomera, posvátné hory v kulturní krajině Risco Caído na Gran Canarii a historické město San Cristóbal de La Laguna s okolím. Ale to už se dostáváme k další kapitole našeho putování, ke stavebním památkám.
Guančové, nejstarší obyvatelé Kanárských ostrovů, měli berberský původ a na Gran Canarii po sobě zanechali úžasný komplex Cenobio de Valerón. Skutečnou funkci systému 298 jeskynní, byť aktuální výzkumy hovoří o skladování obilí, halí opar tajemství – údiv nad stavebním uměním starých Kanářanů však vzbuzuje dodnes. To nejstarší křesťanský klášter Kanárských ostrovů Convento de San Buenaventura v Betancurii s ním sice ve velkoleposti soutěžit nemůže, přesto patří k nejdůležitějším pamětihodnostem na Fuerteventuře. Na stejném ostrově se ukrývá i nejzáhadnější stavba Kanárských ostrovů, působivá a členitá Villa Winter. Za svou reputaci vděčí především konspiračním teoriím o nacistické minulosti jejího stavitele, inženýra Gustava Wintera.
Charakter Kanárských ostrovů se v posledních desetiletích hodně proměnil a přizpůsobil hlavně cestovnímu ruchu. Mizí například místa tradičního získávání soli a poslední solná pole na Lanzarote, Salinas del Janubio o rozloze 1 kilometr čtvereční, tak zůstávají na západě ostrova nedaleko Playa Blanca. Rybolov naopak stále představuje důležitou součást života místních obyvatel. Největší rybářskou flotilou z celých Kanárských ostrovů se pyšní Arrecife, hlavní město ostrova Lanzarote.
Na Kanárské ostrovy se jezdí za sluníčkem, koupáním a zábavou. Není tedy žádný div, že nejkrásnější pláž patřící evropskému státu (alespoň podle řady anket a srovnání) mají na Fuerteventuře. Playa Sotavento je navíc nejdelší kanárskou pláží se zlatožlutým pískem a eldorádem všech romantiků, surfařů a milovníků podmořského života. Největší zábavní parky jsou na Tenerife. Zoologická zahrada Loro Parque u Puerto de la Cruz nabízí mořské akvárium, expozici orchidejí, denní vystoupení kosatek, delfínů a lachtanů, muzeum papoušků a spoustu jiných atrakcí. Vodní svět Siam Parque se zase chlubí nejvyššími umělými vlnami na světě (3,3 m), na kterých lze dokonce i surfovat. Nejpompéznější slavnost Kanárských ostrovů, druhý největší karneval planety, probíhá vždy v únoru v Santa Cruz de Tenerife. Největší církevní slavnost, svátek Nanebevstoupení Panny Marie, se koná každý rok 15. srpna v Candelarii. Právě ve zdejší bazilice totiž vystavují sošku Panny Marie Candelárské, patronky celého Kanárského souostroví.
Různorodé prostředí umožňuje na Kanárských ostrovech najít řadu míst jako mávnutím kouzelného proutku importovaných z různých koutů světa. Atmosféru africké pouště zažijete u dun v Corraleju na Fuerteventuře nebo v dunách Maspalomas na Gran Canarii, kterým se dokonce přezdívá „malá Sahara“. Přístav a letovisko Puerto Mogán se často označuje za „malé Benátky“ a portál kostelíka Iglesia de Nuestra Seňora de la Regla v Pajáře se velice podobá aztéckým památkám v Mexiku.
Líbí se vám náš článek? Sdílejte ho na sociálních sítích a buďte také inspirací pro ostatní!